Povolení ke kácení dřevin

Povolení ke kácení dřevin

problematika vydávání povolení ke kácení dřevin správními orgány

Povolení ke kácení dřevin je rozsáhlou problematikou, která je správními orgány často degradována na nedůležitý a podružný proces, který nevyžaduje přílišnou pozornost, ačkoliv opak je pravdou. Tento článek by měl čtenáře podrobněji seznámit s logickými a právními vazbami při vydávání povolení ke kácení dřevin a pomoci mu seznámit se s hlubším významem tohoto správního procesu.

V první řadě je potřeba definovat některé pojmy, se kterými budeme dále v článku pracovat, abychom se tak vyhnuli spekulativním definicím, které by vnášeli do problematiky zmatek. Proto nejprve podrobně definujeme, co je to dřevina z hlediska právního, z hlediska biologického a společenského a dále definujeme samotné správní řízení a jeho aspekty.

Dřevina z právního hlediska

Pro potřeby tohoto článku budeme dřevinou uvažovat takovou dřevinu, která podléhá povolení ke kácení, tedy dřevina jejíž obvod ve výčetní výšce 130 cm nad zemí dosahuje alespoň 80 cm nebo je součástí stromořadí, a také zapojený porost o celkové ploše přesahující 40 m2.

Dřevinu je věcí v právním slova smyslu. Tato úprava je zakotvena v §489 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dle kterého je věc v právním smyslu vše, co je rozdílné od osoby a slouží potřebě lidí.

Jakožto věc může být dřevina předmětem majetkových práv. Toto právo je zakotveno v článku 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, dle kterého má každý právo vlastnit majetek a toto právo je chráněno zákonem. V odstavci 3 téhož článku je však také uvedeno, že vlastnictví zavazuje a nesmí být v rozporu se zákonem chráněnými obecnými zájmy a nesmí poškozovat přírodu a životní prostředí nad míru stanovenou zákonem. Laicky lze tedy napsat, že vlastník dřeviny je zavázán k tomu, aby si při výkonu vlastnických práv k dřevině počínal tak, aby nedocházelo k porušování zákona a aby tento výkon práv nebyl v rozporu s veřejným zájmem.

Dle §58 odstavce 1 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, je veřejným zájmem právě ochrana přírody a krajiny a každý je povinen při užívání přírody a krajiny strpět omezení vyplývající z tohoto zákona. Veřejný zájem si představme jako zákonem chráněný zájem veřejnosti na určité věci, v našem případě na dřevině.

Pro lepší pochopení si představme situaci, kdy by stát nereguloval nakládání s dřevinami a každý by si mohl s dřevinami nakládat dle svého uvážení bez ohledu na okolí. Z vlastní praktické zkušenosti vím, že dva nejčastější důvody při žádosti o povolení ke kácení dřevin jsou stínění dřeviny a padající listí, které musí vlastník jednou do roka uklízet. Takovým jednáním by docházelo k nadměrnému odstraňování dřevin z intravilánu obcí a životní prostředí by bylo ohroženo. Vlastník si totiž často neuvědomuje biologické hledisko dřeviny a momentální zájem na odstranění dřeviny tak převyšuje dlouhodobý zájem společnosti na udržitelnosti dřevin. Proto do této problematik vstupuje stát prostřednictvím regulativních norem v podobě zákonů a vyhlášek.

Dřevina z biologického a společenského hlediska

Každý žák základní školy ví, že dřeviny vytvářejí kyslík, který dýcháme a při vytváření kyslíku procesem zvaným fotosyntéza spotřebovávají oxid uhličitý, který vydechujeme a který vytváří v atmosféře planety skleníkový efekt, který je umocněn dalšími vlivy souvisejícími s aktivitami lidské populace. Dřeviny jsou však nesmírně důležité nejen při procesu fotosyntézy, která je pouze jednou z mnoha fyziologických procesů v průběhu života dřeviny.

Význam dřevin spočívá také ve vytváření a stabilizování ekosystémů různých velikostí (hmyz v korunách a kmenech stromů), dále ve zmírňování negativních vlivů faktorů životního prostředí (např. bariéry hluku a větru), také ve zdroji materiálů (opylování, spadané listí jako přirozené hnojivo) a v mnohých dalších.

Málo kdo ví, že dřeviny jsou také přírodními klimatizacemi. Dospělý listnatý strom dokáže během jednoho dne odpařit z listů až 400 litrů vody do ovzduší, čímž významně ovlivňuje lokální klima v dané oblasti. Bez dřevin v intravilánech by docházelo k neustálému oteplování prostředí, které je násobeno asfaltovými a podobnými průmyslovými povrchy.

Jak vidíte, jsou dány procesy v průběhu života dřevin, které určuje sama příroda, přičemž tyto procesy se nás jako lidské populace přímo dotýkají. Je tak naprosto logické, že je v zájmu veřejnosti, aby dřeviny byly chráněny, a tato ochrana stála nad právem vlastníků.

Zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny proto reguluje v obecné rovině péči o dřeviny, a to ve svém ustanovení §7, dle kterého je péče o dřeviny, zejména pak jejich ošetřování a udržování povinností vlastníků a dřeviny jsou chráněny před jejich poškozováním a ničením. Výjimku pak tvoří dřeviny například v chráněných územích, které požívají ochranu mnohem přísnější.

Správní řízení a jeho aspekty

Jak jsme si zde vysvětlili, ochrana dřevin je veřejným zájmem. Jak jsme si uvedli v předchozí části článku, ochrana dřevin je regulována právními předpisy, je však ještě potřeba vysvětlit, jakým způsobem bude takto regulovaná ochrana dřevin prováděna a kontrolována.

Výčet všech dotčených orgánů v oblasti ochrany přírody a krajiny uvádí ve svém ustanovení §75 zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny. Pro naše potřeby nám postačí orgány, jímž byla svěřena kompetence k vydávání povolení ke kácení dřevin.

Povolení ke kácení dřevin vydávají obecní úřady a obecní úřady obcí s rozšířenou působností.

Při povolení ke kácení dřevin se tyto úřady řídí vyhláškami, které vydává Ministerstvo životního prostředí a které stanovují přesné podrobnosti ochrany dřevin a podmínky povolování jejich kácení.

Povolení ke kácení dřevin je správním aktem, který probíhá formou správního řízení, které zahajuje správní orgán (obecní úřad, obecní úřad obce s rozšířenou působností) na podnět vlastníka dřeviny a jeho výsledkem je správní rozhodnutí, ve kterém správní orgán kácení dřeviny povolí nebo zamítne.

Je velice důležité uvědomit si všechny zásady správního řízení, které vytvářejí složitost celého systému a které jsou v praxi často opomíjeny.

Správní řízení podrobně upravuje zákon č. 500/2004 Sb., Správní řád.

Správní orgán však není pouze nástroj sloužící k vyřízení byrokratického kroku v podobě vlastního povolení ke kácení dřevin, ale je povinen si ve správním řízení počínat právě tak, aby byly chráněny veřejné zájmy. Zde uvádíme některé ze zásad, kterých je správní orgán povinen se držet a které je třeba brát v potaz při povolování kácení dřevin:

ZÁSADA LEGALITY A VEŘEJNÉHO ZÁJMU (§ 2)

Správní orgán postupuje v souladu se zákony, ústavně právními předpisy, jakož i mezinárodními smlouvami, které jsou součástí právního řádu.

Správní řád správním orgánům ukládá povinnost dbát na soulad jimi přijímaných řešení s veřejným zájmem. Je proto povinností správních orgánů vyvažovat zájmy veřejné se zájmy soukromými a svá rozhodnutí dostatečně odůvodňovat, by byla podporována víra občanů v právní stát.

ZÁSADA MATERIÁLNÍ PRAVDY (§ 141)

Tato zásada se přímo týká podkladů potřebných pro vydání správního rozhodnutí. Správní orgán musí zjistit všechny okolnosti důležité pro ochranu veřejného zájmu a je z jeho strany nutné zjišťovat všechny rozhodné okolnosti, svědčící jak ve prospěch, tak v neprospěch toho, komu má být rozhodnutí adresováno.

ZÁSADY VYŠETŘOVACÍ A PROJEDNACÍ (§50)

Tato zásada tvoří nezbytný předpoklad pro naplnění požadavků zásady materiální pravdy. Správní řízení vyžaduje takové zjištění stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Pokud účastník řízení označil nějaký důkaz, který ovšem nedoložil, ale považuje jej za relevantní, je povinností správního orgánu takovým důkazem se zabývat a opatřit jej.

ZÁSADA RYCHLOSTI A HOSPODÁRNOSTI ŘÍZENÍ (§6)

Správní orgány mají povinnost postupovat tak, aby nikomu nevznikaly zbytečné náklady a dotčené osoby byly co nejméně zatěžovány. V kombinaci se zásadou vyšetřovací a projednací lze potom očekávat, že zajišťování důkazů přímo správním orgánem musí být efektivnější a rychlejší než požadovat provedení důkazů po účastnících řízení.

ZÁSADY VOLNÉHO HODNOCENÍ DŮKAZŮ

Správní řád umožňuje správním orgánům využít při hodnocení důkazů volné úvahy, která však musí býti logicky ospravedlnitelná a náležitě odůvodněná. Pokud důkazy vycházejí ze skutečností, které jsou správnímu orgánu známé z jeho činnosti, musí být identifikována konkrétní činnost či aktivita, ze které je správnímu orgánu taková skutečnost známa. Pokud se jedná o volně dostupnou informaci, která je obecně známa, nemusí správní orgán zdroj této skutečnosti uvádět.

Obecně pak platí zásada hodnocení důkazů, dle které musí správní orgán posuzovat každý důkaz jednotlivě, a také všechny důkazy musí posuzovat v jejich vzájemné souvislosti.

Závěrem lze konstatovat že pokud přijde občan na obecní úřad s žádostí o povolení ke kácení dřeviny, je správní orgán povinen v rámci správního řízení postupovat tak, aby zajistil všechny potřebné důkazy pro to, aby mohl objektivně posoudit žádost účastníka řízení a vzít v potaz veřejný zájem. Zde by měl správní orgán zajistit posouzení stavu dřeviny odborníkem, které bude obsahovat minimálně posouzení stanoviště, provozní bezpečnosti, vitality, zdravotního stavu a dlouhodobé prosperity dřeviny a na základě tohoto posouzení vydat správní rozhodnutí.

Složitějším případem je pak vydávání povolení ke kácení dřeviny obecním úřadem obce, která o povolení ke kácení dřevin žádá. Zde by měl správní orgán postupovat zvláště obezřetně, neboť kdyby nezajistil dostatečné podklady pro vydání správního rozhodnutí, a přesto povolil pokácet předmětné dřeviny, mohlo by se jednat o porušení zásady ochrany veřejného zájmu, zásadu materiální pravdy a tím zásady vyšetřovací a projednací.

Je třeba vzít také v potaz další obecné právní principy zakotvené v Ústavě, které mají přímý vliv na transparentnost a průběh správního řízení. Jako nejdůležitější princip, který se dotýká střetu zájmu je princip „nemo iudex in causa sua“, tedy nikdo nesmí být soudcem ve vlastní věci. Právě proto by měl být správní orgán maximálně obezřetný. Ačkoliv je obecní úřad odlišnou institucí od samotné obce, je třeba na situaci pohlížet prakticky, kdy rozhodnutí vydávají ty samé osoby, které působí jak v obci, tak na obecním úřadu.

Nejčastější důvody pro vydání povolení ke kácení dřevin

Protože vliv dřevin není jen pozitivní, ale také negativní, je třeba zmínit některé relevantní důvody ke kácení dřevin se kterými se v praxi můžete setkat.

Poruchy staveb – dřevina poškozuje nedalekou stavbu buď kořenovým systémem nebo habitem

Tvorba alergenního pylu – v intravilánech lze takové dřeviny nahradit nekvetoucími dřevinami

Snížená provozní bezpečnost – strom je fyzicky poškozen a odpadávají z něho suché části koruny

Neperspektivní dřevina – dřevina rostoucí na stanovišti, kde chřadne a neprosperuje

Napadení kalamitním škůdcem – dřevina napadená různými lýkohuby apod.

Dřevina brání výstavbě – většinou jde o dřeviny na zanedbaných plochách, kde se plánuje výstavba

Naopak důvodem ke kácení nejsou například následující důvody, které lidé často vidí jako zcela oprávněné:

Strom stíní – ano, to stromy přirozeně dělají, je to jedna z jejich hlavních funkcí

Ze stromu opadává listí – ano, jde o přirozenou tvorba biomasy, s tím je třeba počítat už při výsadbě

Strom je na hranici pozemků – jedná se o běžnou situaci, která nezakládá důvod ke kácení dřeviny

Strom ve větru divně vrže – jedná se o pnutí dřevních pletiv, které však není důvodem ke kácení

Strom je nakloněný – mnoho stromů, kterým se nevěnuje dostatečná péče při výchově má nějaké defekty, ty však nemusí být vždy důvodem ke kácení.